O NÁS aneb kdo vlastně jsme...
Kdo jsme?
Inu kdo, dobrá parta přeci!
Parta lidiček, kteří už od dětství tráví část prázdnin pod stanovou plachtou někde v lese, u vody a kterým se to pořád líbí tak, že s tím zkrátka nechtějí a nechtějí přestat, i když už třeba odrostli školním brašnám. Parta nadšenců, kteří chtějí předat těm mladším to, co jim dali ti starší:
Rána, kdy do celtou stanu probleskují zlaté paprsky a na nich se nese nepříčetný řev ranní hlídky "budíčééék" (trubkám už jaksi odtroubilo), ledovou vodu horské říčky na obličeji, stříbrné kapky rosy na trávě louky, kterou uháníme vstříc rozcvičce. Horký čaj v plechovém hrnku a k němu ještě vlažný rohlík s báááječnou rybízovou marmeládou.
Pilu, která v mých rukou zpívá své bzum-bzum a sekera v rukou kamaráda - to bude máma koukat, jaký jsem zálesák, ještě vloni mě ta zubatá potvora kousla do prstu, že ukáplo i pár kapek krve - a letos ani škrábaneček!
A máte vůbec představu, jak chutnají takové kynuté knedlíky, polité vlastnoručně nasbíranými a rozhňahňanými borůvkami z ešusu? Takovou ňamku nedokáže ani šéfkuchař z hotelu Džon do vany - pardón - Don Giovanni.
Cože? Polední klid? Co je to za blbost?! To se mám válet ve stanu, když venku praží sluníčko jak zběsilé a na břehu naší říčky se právě rozpoutala lítá bitva? Honem sehnat nějaký kýbl a vzhůru do boje!
Bacha, támhle se něco děje! Ale ne, to nejsou maškary, to jsou naši ctění páni vedoucí. To vypadá na to, že začíná další etapa celotáborovky. Sakra, kde mám ten svůj stylový obleček, vždyť jsem si ho sem včera někam dával! Aha, tady je. Tak honem do něj, ať nepřijdu o začátek a kluci mi zase nenadávají, že kvůli mně byli poslední. Kamže to máme jít? Jo tak, to se dozvíme z téhle šifry. Hm, čistý papír. V tom bude nějaký fígl. Co to tuhle povídal Mončičák o tajných písmech? Už vím - nahřát. Kluci, dřevo a sirky! A kus papíru. Nemáme? Nevadí, za můstkem leží padlá bříza.
No vida, už tu něco leze...Tak kluci, makáme, ať jsme první...
Je to možný, že ten den tak utekl? No fakt, támhle už bliká Polárka a Stará mama a Radek ve stanu ladí kytary. Co je k večeři? Řízky? Tak bych prosil dva a míň brambor. Že až jestli zbude? Prosím vás, vždyť támhle malej Míša nesní ani ten jeden!
Že to neznáte? Že jste vloni byli na Kanárech v hotelu? A předloni jenom v Chorvatsku v privátu? Ale to jste o hodně přišli! Ne, moře tu nemáme, ale máme tady...
...partu lidí, kteří chtějí předat těm mladším to, co jim dali ti starší:
Rána, kdy do celtou stanu probleskují zlaté paprsky a na nich...